Jak se nenechat nasrat.

24. března 2018 v 19:11 | Štír |  Rodina a jiná stvoření

Je to o přizpůsobení se.

Nejde tomu předcházet. Nejde tomu uniknout. Jde o to být jak chameleon. Dokázat měnit barvy, kličkovat mezi osobnostmi ostatních, mezi názory ostatních a zkousnout, že ne každý bude hrát naši hru. Když bude někdo tupě stát za svým, narazí. Když bude někdo seběvědomě prosazovat své, jednoho dne narazí. Někdy vás prostě někdo nasere tím, že s vámi nebude souhlasit, nebo vám do něčeho bude kecat tak, jako by žil váš život. Pokud se v té dané chvíli dokážete přizpůsobit, nenaserou vás. O to víc to bude srát je.


Chvíle #1: Chci si něco koupit.

Jdeme s manželkou do obchodu. Vcelku příjemná, ač spíše bezeslovná procházka a cestou se zastavíme v obchodě s různými věcmi. Jelikož piji povětšinou z půl litru a domá máme pouze jeden, zaujmou mne obyčejné příjemně vypadající sklenice, za 25,- Korun českých, no neber to. S radostí tedy nadhodím to, že bych si jeden koupil, pro příležitosti, kdy ten jediný, co máme doma, využije moje drahá polovička. Odpověď? "To snad nemyslíš vážně? Utrácet za takový blbosti. Já z toho tvýho stejně nepiju, ten ti doma stačí." Moje myšlenka? Jasně, nepiješ... Jen poslední týden si do něj každý den děláš šumák a já ho nesmím vylít, dokud ho nevypiješ. A tak procházím obchodem dál, smířen s tím, že nebudeme utrácet za blbosti, které bych skoro denně využil. Nakonec se dostaneme k pokladně, kde se dozvím, že si kupujeme dvě nové misky na polívky. Když se s podivem zeptám, proč nové misky, odpověď zní: "Já vím, že doma máme čtyři, ale ty jsou kulatý. A já bych k nim chtěla ještě hranatý." Uznejte sami. Hloupých 25,- Korun je moc, ale pro domácnost o dvou lidech jsou potřeba čtyři kulatý a dvě hranatý misky na polívku. Tohle prostě nasere.
Jak se v týhle chvíli přizpůsobit, nevyvovat další zbytečný konflikt, už jen proto, že na to nemám náladu a nebejt otrokem, protože tahle částka je naprosto směšná? Zítra si pro ten půl litr dojedu sám a nikdo mi nic nemůže. Rozhodně ne vyčítat nákup věci v hodnotě tak mizivé, že ji moje drahá prokouří za hodinu v hospodě.

Chvíle #2: Je přirozené chtít sex?

To je otázka. Pár posledních partnerek po něm zrovna netoužilo. Ale chtěly ho. Ať už víc, či míň. Ať už všechno, nebo jen klasiku. Předchozí partnerka naopak chtěla pořád. I ve chvíli post coitus, chtěla zas. A znovu. Žádný extrém není dobrý. S nynější, teď už manželkou, jsem doufal ve světlejší zítřky. Někoho, kdo bude přirozené chtít mazlení, milování, třeba párkrát do týdne, klidně každý den, ale zase ne každou hodinu. Chápeme se. No a dostal jsem se akorát tak do druhého extrému. V roce 2017 pár styků proběhlo, bohužel jen z mé iniciativy. Nicméně jsem měl pořád tak nějak chuť. S novým rokem, jsem si po prvním aktu, který jsem opět vyvolal já řekl, že schválně počkám, kdy přijde jakýkoliv projev z druhé strany. Dnes je 24.3. a ten projev stále nepřišel. Snažil jsem se jít naproti. Ať už ve chvíli klidu, nebo při vaření, nebo jen tak po ránu, ji ze zadu obejmout, jemně hladit její vnady, líbat na krku... Stop. Je jí nepříjemný, když jí osahávám prsa. Fajn. Tak jinak. Při večerním odpočinku na gauči, při usínání, při míjení se v bytě, ji lehce začít přejíždět prsty v klíně, po nohách, podbřišku čekajíce, že by to mohlo tu chladnou osobu vzrušit. Stop. Je to příjemný, ale buď jí něco zajímá v televizi, někam jde a zdržuju jí, nebo a to nejlepší, po ulehnutí do postele ji to akorát pěkně uspí. Lze jít více neproti? Mám být věčným iniciátorem a mít pocit, že je mi pouze dovoleno do ní vniknout, ale nikdy po tom netouží tak, aby začala sama? Je frigidní? Má problém se mnou, nebo se sebou, ale očividně ho nechce řešit, když jí po 3 měsících sex nechybí? Mám si do konce života pomáhat sám a na ženské lůno zapomenout? Tohle prostě nasere.
Jak se v týhle chvíli přizůsobit, nebýt v této činnosti agresivní, neustupovat svému přání, abych cítil i chtíč po mé osobě a zároveň zůstat s touto ženou, která v některých tématech naopak vyniká? Nebál jsem se začít hrát laškovnou hru s kolegyní v práci. A nakonec se z toho vyklubal dokonale sexuální vztah, který funguje. Jsme si vědomi všech rizik, jsme si vědomi toho, že pokaždé to může být naposled z různých důvodů a proto si každou chvíli užijeme nejvíc, jak to jen jde. Toužím po ní. Touží po mě. Už jen střetnutí našich pohledů v nás vyvolává chutě. A tak můžu být doma dál veselý a plnit svoji roli tak, jak se očekává, aniž bych byl frustrován a pociťoval na sobě újmu z toho, že se cítím být ještě dostatečně mladý na to, abych už přišel o sex, ale dostatečně starý na to, abych udržel jinak fungující rodinu. A kdo ví, třeba jednou začne mít chuť. Ale čtvrt roku neprojevit vůbec nic, to už je moc snad na většinu lidí.

Pointa?

Takových příkladů bych měl každý týden několik. Ať už doma, nebo v práci. Důležitý je uspokojit svý touhy a nepřestat myslet na sebe. Jednou si nebudete říkat: "Ještě že se kvůli mě měli lidi okolo dobře..", ale spíš: "Tak moc jsem myslel na ostatní, že na sebe jsem zapomněl. A teď bych to rád dohnal." Jenže některý věci už dohnat nepůjdou. A tak žijte teď. Užívejte si co to jde. Neubližujte cíleně nikomu kolem vás! Ale neodsouvejte svý touhy a chutě na druhou kolej. Je to váš život. Je tady a teď. Je blbost prvně se starat o ostatní, žít pro ně a čekat, že jednou dojde řada na vás. Žijte každý den, jako by byl poslední. A až vás bude chtít někdo nasrat, chovejte se tak, aby skončil nasranej on.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hipís | Web | 26. března 2018 v 19:48 | Reagovat

Sklenici naprosto chápu, ale nevěra je podle mě špatná věc, i když pravdou je, že jsem kolikrát přemýšlela o tom, zda bych podváděla svou drahou polovičku, kdyby mi nestačil, přičemž jsem došla k závěru, že ano, i když já jsem sračka, co by mu to pravděpodobně stejně po chvíli řekla.

Každopádně jsem ještě takovýhle problém neměla. No, ještě aby jo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.